Radostný život tady a teď

Když žijeme v přítomnosti, minulost ani budoucnost neexistuje. Přesto je obojí nějakým způsobem cítíme - minulost formovala naše zvyky, stereotypy, strachy, se kterými vstupujeme do dalšího života... Zároveň máme sklony plánovat, mít nějakou vizi do budoucna. Jak to sladit obojí dohromady?

 

Minulost a budoucnost jsou důležité pro okamžik teď. Minulost je podle mé zkušenosti dobré "vyhlazovat". Pravidelně a opakovaně se do minulosti vracet, nechávat v sobě znovu ožívat staré věci tak, abych je mohl pochopit a především odpustit. Myslím, že na toto je dobré najít si dobrého průvodce nebo terapeuta. Člověk se obvykle sám neumí na věci z minulosti podívat novým způsobem a dát do nových souvislostí. Vyhlazení minulosti nám často pomůže i pro hladší budoucnost. Když porozumíme příčině svých strachů v minulosti, budeme se méně obávat budoucnosti a tím budeme v přítomnosti reagovat klidněji a uvolněněji. O to lepší a uvolněnější bude naše budoucnost.

Myslím, že je dobré mít záměr, čeho chci v budoucnosti dosáhnout. Není to přesný cíl, ale spíš jakýsi ukazatel na horizontu. Uvedu to na příkladu. Před mnoha lety jsem začal svoji etapovou pouť do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Kostel v Santiagu byl záměrem, kam jsem chtěl dojít. Šel jsem po cestě, která byla vyznačená značkami. Santiago bylo daleko a tak bylo jen orientačním bodem na křižovatkách. Jednoho dne jsem do Santiaga došel. Byl tam kostel podobný jiným kostelům, moc se neodlišoval. Byl jsem ale bohatší o zkušenost 1600 km putování. Hodně jsem se naučil, hodně viděl a prožil. To udělalo můj život o hodně lepší. Bez záměru dojít do Santiaga by se to ale nestalo.

Záměr pro budoucnost by měl nějak souviset s mým osobním darem a s tím, jak z něj udělám službu pro druhé. Každý z nás má nějaký talent, něco umí dobře a jde mu to snadno. To je jeho dar, který dostal od života. Může to dělat jen jako koníčka, ale bude muset dělat i něco jiného proto, aby se uživil. Když najde způsob, jak svůj dar nabídnout jako službu pro druhé, může se z daru stát povolání, které baví a naplňuje, přitom zajišťuje hmotnou hojnost. Komu se podaří udělat z daru službu a z ní povolání žije radostně tady a teď a ví, co chce dělat dále.

 

Jan František Bím

Vystudoval teoretickou kybernetiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu pracoval v Institutu řízení, což byla organizace na vzdělávání vrcholových manažerů při úřadu federální vlády. Zde se počátkem devadesátých let spolupodílel na organizování prvních manažerských školení s uznávanými experty ze západních zemí. Díky tomu získal sice necertifikované, ale poměrně hluboké vzdělání v různých oblastech managementu. Byl cestovatelem a ředitelem cestovní kanceláře Adventura. Po letech si ale uvědomil, že chce ještě lepší život. Život naplněný službou konkrétním lidem a přitom bez stresů a tlaků vrcholového manažera. Proto se rozhodl opustit "teplé místo" ředitele a vykročit do nejistoty osobní služby lidem, kteří stejně jako on věří, že lidský život může být krásný, inspirující a přitom zodpovědný. www.janbim.cz

Přidat komentář

Používáme platební bránu GoPay