Jak se rodí matka

Když se narodí dítě, bývá to oslavováno jako velká událost. Na jinou, která příchod nového života na svět doprovází, se často zapomíná, a to i přesto, že je neméně jedinečná a důležitá. Mám na mysli zrození matky.

 

Fakticky se žena stává matkou v okamžiku porodu svého prvního dítěte. Její mateřství se ale utváří již dávno předtím. Vyrůstá z mnoha faktorů, z nichž nejdůležitější jsou:

  • osobní (genetické) dispozice;
  • vliv vlastní matky a rodiny, z níž žena pochází;
  • těhotenství a porod;
  • vliv společnosti, ve které žena žije.

Mateřský gen

Dlouho se o něm jen spekulovalo, až jej vědci z Cambridžské univerzity nedávno skutečně objevili - u myší. Jde o gen, který údajně kontroluje, jak kvalitně myš pečuje o svá mláďata. Ukázalo se, že samičky, které mají tento gen poškozený, jsou ve svém mateřském citu oslabeny, a například budují se zpožděním hnízda, daří se jim odchovat jen méně potomků a jsou na tom hůře s kojením.

Existuje něco podobného i u lidí? Vědecké výzkumy to zatím jednoznačně nepotvrdily. Přesto všichni známe ženy, které mateřství buď neoslovuje, a tak dítě ani nemají, nebo ho mají, ale standardní mateřské chování nerozvinou.

Konkrétní statistiky ani zřejmé důvody, proč je tomu tak, nejsou k dispozici. Tento problém zůstává předmětem zkoumání stejně jako otázka, jak vlastně dochází k tomu, že určitý gen (a hypoteticky tedy i ten mateřský) se u jedince rozvine a projeví, nebo nikoliv?

Nové výzkumy v psychiatrii naznačují, že sílu genů u mláděte může eliminovat nebo přesměrovat chování matky v raném období života. Stále větší význam je přitom přisuzován prostředí, do kterého se dítě narodí. Pokud je toto prostředí bezpečné a inspirativní, dochází při vývoji osobnosti dítěte k menšímu výskytu patologií.

Je samozřejmě otázkou, zda neochotu ženy počít, porodit a vychovat dítě lze označit za patologické chování. Z hlediska zachování lidského druhu ano, zároveň ale platí, že ne všichni jsou povoláni k rodičovství, a hlavně: doba rovných příležitostí mužů a žen činí z dobrovolné bezdětnosti žen standardní sociologický jev.

Moje matka ve mně

Vztah matky a dcery patří k určujícím. Právě od matky se dívka učí pohledu na svět i sebe samu. Podle vzoru matky také zpravidla přijímá vzorec pečujícího chování, jež je považováno za hlavní charakteristiku mateřství.

Schopnost pečovat o druhé ovšem souvisí se schopností pečovat o sebe samotnou. Pro ženu, které její vlastní matka dala jen málo lásky a péče, bývá obtížné, aby sama byla milující a pečující matkou. Pokud zranění a bolest zůstanou nepřiznané a neřešené, bývá zraňující chování dlouhodobě předáváno z generace na generaci. Pomoc přichází, pokud si žena vyjasní svou situaci a pokud začne hledat způsob, jak zatížení z minulosti odstranit.

Mateřství jako biologicky podmíněná záležitost?

Jedinečnou příležitostí pro mobilizaci mateřských vlastností je těhotenství a porod.

Proměňuje těhotenství a porod psychiku ženy? Je mateřské chování biologicky naprogramované? Co se děje v mozku ženy při porodu a při interakci s novorozencem? Mají okolnosti perinatálního období vliv na vznik mateřské kompetence?

V poslední době se roztrhl pytel s výzkumy, které se snaží podobné otázky zodpovědět, a zároveň dosvědčit, jak obrovským přirozeným potenciálem k mateřství disponuje ženské tělo.

"Dnešní ženy zažívají v souvislosti s mateřstvím pocity, které jim nahánějí strach. To, co v nich potlačila výchova a celý současný životní styl, na ně dopadá s obrovskou silou. Je nutné umožnit jim, aby se v nich v době, kdy čekají a rodí děti, probudila dávná přirozenost, aby mohl ožít instinkt, který jim otevře bránu nejen k mateřství, nýbrž často i k samotné podstatě života," říká německo-francouzská lektorka předporodní přípravy Elisabeth Geisel a autorka knihy Slzy po porodu. V této knize podrobně popisuje důležitost působení přirozených hormonů, vyplavovaných během těhotenství, porodu a kojení, které na biologické bázi podporují mateřské chování a usnadňují navázání pevné láskyplné vazby mezi matkou a novorozencem.

Schopnost milovat na hormonech nezáleží

Ve společnosti, kde naprostá většina porodů probíhá pod medicínským dohledem a s velkým množstvím umělých intervencí, zní informace o síle biologické podmíněnosti mateřské lásky znepokojivě. Naštěstí ale v lidském světě neplatí pravidla nižší živočišné říše, kde samice po porodu v epidurální analgézii nebo císařským řezem svá mláďata opouštějí, resp. nestarají se o ně.

Lidská láska podléhá jiným pravidlům, povýšeným nad biologickou podstatu. Vyrůstá z propojení rozumu, odpovědnosti a citu. Vztah matky a dítěte má svůj vývoj a upevňuje se s časem, který oba tráví pohromadě. Obvykle trvá dva až tři měsíce než si na sebe zvyknou, najdou společný rytmus kojení a spánku a zabydlí se v nové každodenní rutině.

Na základě systematického pozorování bylo rozpoznáno několik faktorů, které mají zásadní význam pro harmonii mezi matkou a dítětem. Za nejdůležitější je považován častý a dlouhý tělesný kontakt, schopnost matky dítě zklidnit, pozornost vůči signálům ze strany dítěte a rychlá a odpovídající reakce na jeho pláč.

Některé matky jednají intuitivně, jiné se mateřskému chování musí učit, v zásadě ale platí, že nejdůležitější je ochota ženy přijmout dítě s jeho potřebami i zvláštnostmi a také její dočasná plná koncentrace na péči o ně.

Jde především o to zajistit dítěti pocit bezpečí a nevystavovat ho typu stresu, jež psychologové nazývají naučenou bezmocností. Takovou trpí miminka, pokud o ně matky nejeví zájem a pokud např. nereagují na jejich pláč. Tento stres působí na úrovni neurochemie mozku a postupně může vést k četným psychickým i somatickým problémům.

Nejde o to být dokonalou matkou

Pro vývoj mateřství hraje nesmírně důležitou roli též prostředí, ve kterém žena žije. Současná společnost mateřství nijak neulehčuje, protože k jeho - na veřejnosti často zkreslovaným a idealizovaným - atributům nakládá ženám nepřiměřené nároky související s úspěchem v profesi a také v osobním (partnerském) životě. Mnohé ženy podléhají tlaku perfekcionismu. Chtějí zvládat všechny své role maximálně dobře a efektivně, což není možné. Pokud nemají muže, který by s nimi férově sdílel péči o rodinu a domácnost, pokud jim nevyjde vstříc zaměstnavatel např. snížením úvazku a pokud nenajdou potřebný prostor pro sebepéči, nezřídka upadnou do stavu přepracování, který může vést až k totálnímu vyčerpání či dokonce ke zhroucení.

 

Několik doporučení na závěr proto zní:

Neupínejte se k představám o mateřství získaným z knih nebo dívčích snů.

Připusťte, že být matkou je náročný úkol. Někdo jej zvládá s lehkostí, jindy je potřeba většího soustředění.

Důvěřujte svým instinktům. Nejde o to být perfektní, nýbrž dopřát dítěti jistotu své blízkosti a lásky.

Máte-li negativní pocity, neduste je v sobě. Snažte se přijít na to, čeho se týkají. Pravděpodobně to nebude nic, co by mělo přímou spojitost s dítětem, a spíše zjistíte, že jde o pocity, vyplývající z rozčarování, které přichází, když se vaše představy o mateřství začnou rozcházet s realitou.

Kriticky zkoumejte nároky, které na vás jako na ženu a matku klade společnost. Méně je více. Vězte, že snaha naplnit ideál tradičního všeobětujícího mateřství zároveň s požadavky pracovní trhu a nátlakem médií na váš bezchybný vzhled vede dříve či později k vyhoření.

Pokud si dlouhodobě nevíte rady, vyhledejte pomoc. Promluvte si manželem či s přítelkyní. Nepomůže-li to, vyhledejte pomoc psychoterapeuta. Nikdo vám nepomůže překonat vaši minulost ani srovnat vaši současnost, pokud se o to nejprve nepokusíte vy sama. Nezapomínejte, že být dobrou matkou dětem nejprve předpokládá dopřát potřebnou péči také sama sobě. Bezedné dávání vede k tomu, že se zcela rozdáte, a vyčerpaná, depresivní matka nemůže být zdravým sloupem spokojené rodiny.

Eva Labusová

PhDr. Eva Labusová je publicistka a poradkyně pro oblast rodičovství,výchovy a mezilidských vztahů s poradnou Praze 8 -Kobylisích. Vede internetový magazín MojeChytreDite.cz, pravidelně přispívá do Rodičů a dalších rodičovských časopisů. Příležitostně spolupracuje s německým časopisem pro porodní asistentky Deutsche Hebammenzeitschrift. Připravuje diskusní porady do Hovoru o vztazích v Českém rozhlase 6. Její webové stránky www.evalabusova.cz usilují o vhled do problematiky moderní rodiny v psychosociálním a psychosomatickém kontextu. Pomáhá organizovat odborné semináře k tématům svých stránek, přednáší ve školách i v mateřských a rodinných centrech. Je vdaná, má tři dcery. Kontakt: eva.labusova@seznam.cz

Přidat komentář

Používáme platební bránu GoPay