Na první pohled absurdní otázka. Dítě je přece nejvyšším důkazem lásky mezi mužem a ženou i ztělesněním jejich touhy předat to nejlepší ze sebe dál a překonat v potomcích svou smrtelnost. Přesto jsme v současné době čím dál častěji svědky hlubokých krizí nebo dokonce rozpadu vztahů mezi partnery během několika let po narození dítěte. Proč je tomu tak? A je možno se na problémy spojené s rodičovstvím předem připravit, aby se daly lépe zvládnout?
Dokdy dítě potřebuje intenzivní péči matky, resp. rodičů, v domácím prostředí? Odkdy je schopno vstřebat pravidelný pobyt v institucionálním hlídacím zařízení? A jak je možné zohlednit problém rychlého zastarávání kvalifikace pro pracovní trh zároveň s potřebami dětí raného věku?
Moderní společnost je dravá a dynamická. K žádaným vlastnostem patří průbojnost a asertivita. Lidé, kteří jimi nedisponují, jsou údajně ve velké nevýhodě. Jenže ono je to přece jen složitější. Ti, kdo jsou "vidět a slyšet", nemusí nutně být ani úspěšnější, ani šťastnější.
Nevyšly už tyhle dávné příběhy z módy? Hodí se mezi všechny ty elektronické hračky a obrazovková média, s nimiž současné děti tráví tolik času? Nestačí, když sem tam nějaký pohádkový motiv pronikne do dětských seriálů?