Když žijeme v přítomnosti, minulost ani budoucnost neexistuje. Přesto je obojí nějakým způsobem cítíme - minulost formovala naše zvyky, stereotypy, strachy, se kterými vstupujeme do dalšího života... Zároveň máme sklony plánovat, mít nějakou vizi do budoucna. Jak to sladit obojí dohromady?
I Mojžíš žádal odpovědi. "Bože mých otců," volal. "Bože mého Boha, zjev se mi. Dej mi znamení, abych to mohl oznámit svému lidu. Jak poznáme, že jsme vyvolení?" A já jsem přišel k Mojžíšovi s božskou úmluvou - věčným slibem - naprosto jiným závazkem. "Jak si mohu být jistý?" zeptal se Mojžíš smutně. "Protože jsem ti to řekl," odpověděl jsem. "Máš slovo Boha."
Při pohledu na svět kolem sebe vnímám, že vstupujeme do doby, ve které se změní naše základní paradigma, kterým se díváme kolem sebe a na základě kterého konáme všechny své aktivity včetně ekonomických.